*Rory*

Pátý zvon udeřil, čistý a nevyhnutelný, a my jsme do něj vstoupili.

Chodba už se plnila těly, hlasy se vrstvily v tichém očekávání, jako vzduch před bouří, před kterou nikdo neuteče.

Akademie přešla do rituálního rytmu – kroky dopadající ve vzorcích, kroužící šepot. Svíčky se třepotaly na kamenných stěnách.

Cítila jsem, jak na mě padá ta tíha, těžší než kterákoli chodba, jíž jsem kdy prošla