*Xander*

Sníh přišel dřív než bouře. Jako vždycky.

Než se za oknem začaly snášet první vločky, jemné jako popel, v Akademii se rozhostilo ticho. Ne to obvyklé ticho – tohle bylo těžší, takové, co vám hučí v kostech a zmenšuje celý svět. Vítr se opíral do skla, jako by se snažil dostat dovnitř.

Rory seděla blízko ohně, nohy složené pod sebou, a záře plamenů jí barvila vlasy do odstínů žhavých uhlík