Rory

Zaklepání přišlo těsně po půlnoci.

Nebylo to hlasité — jen pevné, odměřené zaklepání, které nepatřilo nikomu, kdo by pochyboval o svém právu mě rušit.

Otevřela jsem oči do slabého světla, které pronikalo skrz závěsy, a k šepotu Zerinina doznívajícího hučení v mé hlavě. Svět byl opět tichý, ale ne prázdný. Už ne.

"Dále," řekla jsem hlasem ochraptělým ze spánku.

Dveře se s vrzáním otevřely a v