Rory

Zerin hlas přicházel zprvu v šepotech.

Tentokrát ne z mého nitra – ale ze samotného světa.

Byl ve větru, který se proháněl přes nádvoří, v tichém hučení, které se za soumraku valilo stromy. Proplétal se vzduchem jako ozvěna z jiného života.

*Pojď domů.*

Ta slova nebyla zvukem, a přesto jsem je cítila pod kůží, bubnovala mi v kostech. Ve chvíli, kdy jsem je uslyšela, jsem přesně věděla, jaké m