Xander

Ráno přicházelo pomalu, jako by se svět teprve rozhodoval, jestli chce znovu začít.

Oheň během noci dohořel a zmenšil se na lůžko zlatavých uhlíků, které tiše pulzovaly proti šedému světlu vkrádajícímu se oknem. Rory vedle mě stále ležela zamotaná v prostěradlech, jednu paži přehozenou přes mou hruď, její prsty kreslily líné, nevědomé kruhy po mé kůži. Každý dotek slabě brněl – hřejivě, ele