Rory

Ranní světlo dopadalo na Akademii vždycky nejdřív skrz východní podloubí a rozlévalo se přes cvičiště jako měkký zlatý příliv. Před několika měsíci bylo tohle samé nádvoří bitevním polem. Teď se rozléhalo smíchem, dusotem bot a výkřiky instruktorů, kteří dodávali odvahu mladším vlkům, když se pokoušeli ovládnout dary, jež se kdysi báli odhalit.

Kdyby mi někdo řekl, že mě za úsvitu bude vítat