Trumanovi zuřivě pulzovala krev ve spáncích. Tohle absolutně nebyla ta Katherine, kterou tak dobře znal – ta tichá holka, která dřív vždycky jen sklonila hlavu, nasadila sladký úsměv a donekonečna sypala ze sebe „promiň“, kdykoli se na ni jen zamračil. Skoro si celou dobu myslel, že se na něj Katherine nedokáže nikdy naštvat.

Na kratičký okamžik ho napadlo, jestli jí snad někdo neukradl tělo. Samo