Pohled Kaleba

Jel jsem závratnou rychlostí k jejímu bytu a srdce mi tlouklo o žebra jako kladivo.

Pořád jsem si opakoval: Prosím, ať je v pořádku. Prosím, ať je v pořádku.

Když jsem dorazil k budově, spěšně jsem zaparkoval a dovnitř skoro běžel.

Dveře výtahu se zavíraly pomalu, strašně pomalu, a já do toho tlačítka tloukl v domnění, že je to nějak urychlí. Žaludek se mi svíral s každou vteřinou, k