Pohled Bailey

Seděla jsem na gauči v Kalebově bytě a zírala na hodiny na zdi.

Zvuk tikání mě přiváděl k šílenství. Ručičky se nepřestávaly pohybovat, pomalu, ale jistě, a každá uplynulá vteřina mi připomínala, že pořád není doma.

Už byl večer, přitom odešel ráno a já celou tu dobu jen čekala.

Telefon měl vypnutý, nezavolal ani nenechal žádnou zprávu.

Kousala jsem se do spodního rtu a seděla stočen