Pohled Bailey

"Bailey, dobré ráno," řekl táta tiše.

Neodpověděla jsem.

Jen jsem kolem něj prošla, tašku zavěšenou na rameni, tvář bledou z další bezesné noci.

Oči mě pálily, ale nechtěla jsem, aby mě zase viděl plakat.

Povzdechl si. "Bailey, prosím, nedělej to."

Na vteřinu jsem se zastavila a zírala na podlahu. Můj hlas zněl ploše.

"A co?"

Udělal krok blíž. "Nesignoruj mě, jako bych nebyl tvůj ote