Pohled Kaleba

Odkráčel jsem od Bailey a její rodiny. Hruď se mi svírala, jako by mi na ni zevnitř někdo tlačil.

Její máma a táta prostě stáli kousek od vchodu do terminálu a sledovali, jak odcházím. Neřekli nic a jen přikývli. Jen se na mě dívali s pocitem viny a upřímně, chápal jsem to. Bylo to oprávněné.

Měli právo se na mě takhle dívat po tom všem, co se před lety stalo. Jak se Bailey zhroutila