Pohled Bailey

Líně jsem se protáhla pod jemným povlečením, tělo těžké, rty se mi kroutily do úsměvu ještě dřív, než jsem vůbec otevřela oči.

Do pokoje jemně proudilo sluneční světlo, klouzalo mi po tváři, zachytávalo se o okraj postele a zahřívalo mou kůži takovým tím intimním, klidným způsobem.

Vzduch voněl čistotou, slabě po mýdle a nepochybně po Kalebovi.

Myslí mi proplouval Selenin hlas, jako