Pohled Kaleba

"Můžete mi to vysvětlit?"

Zeptal se Baileyin otec klidně, ale v jeho očích nebylo po klidu ani památky.

Seděl naproti nám, záda rovná, ruce složené na opěrce křesla, jako by se držel pohromadě jen silou vůle.

V místnosti bylo příliš ticho. Dokonce i nástěnné hodiny zněly hlasitě, každé tiknutí mi těžce dopadalo na hruď.

Seděl jsem vedle Bailey na gauči. Naše kolena se skoro dotýkala,