Kaleb’s POV

Zíral jsem na mapu rozloženou na stole, ale čáry a jména mi už nedávaly smysl.

Uplynuly hodiny, ale byly to hodiny falešných stop a slepých uliček. Hodiny poslouchání tiše se dohadujících mužů v uniformách, zatímco se mi srdce pomalu drásalo na kusy.

Každá ubíhající vteřina mi připadala jako další dech ukradený z Baileyiných plic.

Silně jsem si protřel tvář a opřel se na židli. Tělo mě