Pohled Ethana

„Bailey, počkej! Nechoď tak rychle.

Něco si natáhneš.“

Otočila jsem se a uviděla mámu, jak se ke mně snáší jako nervózní ptáček.

V jedné ruce nesla mou cestovní tašku a ve druhé silnou fleecovou deku.

Za ní kráčel táta s rukama hluboko v kapsách a očima skenoval parkoviště, jako by měl Ethan vyskočit zpoza nějakého zaparkovaného SUV.

„Mami, jsem v pořádku,“ řekla jsem, ačkoliv mi v b