Pohled Kaleba

Střecha nemocnice byla chladná. Byla to ta palčivá zima, která se zakusovala skrz tenkou látku mého erárního andělíčka i těžkou vlněnou deku, kterou jsem měl přehozenou přes ramena.

Seděl jsem na kraji betonové lavičky a nohy se mi zdály těžké a cizí, jako by mi ještě tak docela nepatřily.

Dole pode mnou jsem pozoroval město. Světlomety aut vypadaly jako malý, zářící hmyz plazící se