Pohled Bailey

Déšť mi nepřipadal jako ostré jehly, které mi pronikají tenkou hedvábnou halenkou a studí až do morku kostí.

Stála jsem na rohu, kde mě Kaleb nechal, a nohy se mi bořily do kaluže, která zničila mé oblíbené semišové lodičky. Nezajímaly mě boty ani zima. Jediné, co jsem cítila, byla ozvěna bouchnutí dveří od auta.

Byl pryč. Stála jsem tam a připadalo mi to jako hodiny, i když to byly