Následujícího rána jsem s kapucí přetaženou přes hlavu vyrazila napříč kampusem. Do tělocvičny jsem dorazila něco po sedmé a spatřila Valentina stát uprostřed zápasnické žíněnky. Paže měl zkřížené na hrudi a vypadal všelijak, jen ne potěšeně.

„Jdeš pozdě,“ vyštěkl.

„Pardon,“ setřásla jsem ze sebe mikinu a hodila ji na zem, než jsem se začala protahovat. Už jsem znala náš rozvrh. „Nečekala jsem, že