Bella

Výtah se otevřel do tichého, nádherného střešního apartmánu. Moc jsem se nerozhlížela. Šla jsem přímo k první pohovce, kterou jsem uviděla, a posadila se. Ruce se mi nepřestávaly třást. Slzy se vrátily. Snažila jsem se je setřít, ale nepřestávaly. Nechtěla jsem před cizím mužem vypadat jako dáma v nesnázích. Ale co jsem mohla dělat? Na hrudi mě to tolik bolelo a ta zrada byla tak čerstvá.

Stál několik kroků ode mě a sledoval mě. „Chceš něco?“ zeptal se tiše a opatrně.

Zavrtěla jsem hlavou. „J-já za chvíli prostě odejdu. D-díky za pomoc.“

Došel k barové skříňce a vrátil se se sklenkou vína. Když jsem si ji nevzala, dřepl si přede mě a položil ji na stůl přede mnou. Tichým hlasem, zatímco se mi díval do očí, řekl: „Vypij to. Uklidní tě to.“

Vzala jsem sklenici, zírala na ni a kopla to do sebe.

„Ještě?“ zeptal se. Když jsem přikývla, přinesl láhev, odšrouboval uzávěr a nalil víc. Trochu to pálilo, hřálo mě to v krku a můj pláč to změnilo v škytání. Dala jsem si další, zatímco mě sledoval, aniž by mě soudil, ale viděla jsem, jak se mu jednou zaťala čelist. Šel si sednout na opěradlo pohovky.

Po chvíli se mnou rozlilo teplo a otupilo ostří hlubokého žalu. Cítila jsem se lépe. Vzhlédla jsem k němu. Byl potichu a sledoval mě svým ostrým pohledem. „Můj snoubenec mě podvedl s mojí nevlastní sestrou,“ řekla jsem nakonec. „Za tři dny jsme se měli brát a já je dneska přistihla při sexu.“

„Nezaslouží si tě,“ zavrčel zvířecím tónem.

Zatnula jsem zuby a na pár minut jsem ztichla. Pak jsem váhavě řekla: „Chci se tě na něco zeptat.“

„Ptej se,“ odpověděl hrubým hlasem a studoval mě, jako by si vpisoval mé rysy do paměti.

„Jsem… dost hezká?“

Na vteřinu ho to překvapilo. „Hezká? Jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl,“ vydechl. Pak udělal tu nejbizarnější věc. Zastrčil mi pramen vlasů za ucho. „Jsi tak hezká, že bych se s tebou mohl hned teď vyspat.“

Rty se mi pootevřely překvapením nad jeho do očí bijící připraveností. Jako by slovo váhání v jeho slovníku neexistovalo? Zeptala jsem se: „Nabízíš se takhle k sexu cizím lidem běžně?“

Jeho pohled zintenzivněl. „Ne, obvykle jsou to cizí lidé, kteří se mi pokaždé nabízejí. Ale já jsem se někomu nabídl vůbec poprvé. Můžeš mého těla využít. Víš, jako sex ze msty?“

Olízla jsem si rty a zčervenala. Chtěla jsem ukončit ten pocit, že jsem využívaná. Zíral na mě, aby odhadl mou reakci. Chtěla jsem to odmítnout, i když myšlenka na sex ze msty byla lákavá.

Trval na svém: „Věř mi, že bych byl rád, kdybys mě využila.“

Zčervenala jsem ještě víc a kousla se do spodního rtu. Přistoupil blíž, dřepl si přede mě a vytáhl mi spodní ret palcem ven. „Nebudeš toho litovat,“ řekl a sledoval mé rty. Byl tak blízko, že teplo jeho těla pronikalo do mě.

Dech se mi zadrhl. Cítila jsem se, jako by mě hypnotizoval. Co to se mnou dělal? „Umm…“ Mezi mými stehny se rozvinula tupá bolest. Craig ve mně tuto reakci nikdy nedokázal vyvolat.

Nosní dírky se mu rozšířily, když ještě chvíli zkoumal mou tvář. „Nedotknu se tě, dokud nebudeš chtít,“ řekl a znatelně ztuhl.

Spolkla jsem další doušek vína a pak jsem přikývla: „Dobře!“ Myslím, že to místo mě mluvilo to víno.

Jeho ramena se uvolnila, jako by v sobě držel napětí. Vstal, vklouzl jednou paží pod mé kolena a druhou mi dal za záda, a zvedl mě, jako bych nic nevážila. Zalapala jsem po dechu, když jsem mu omotala ruce kolem krku. Zblízka byl ještě krásnější. Být jím nesena působilo zvláštně bezpečně. Vešel do ložnice, která byla nádherně zařízená.

Posadil mě na okraj postele a udělal krok vzad, čímž mi poskytl prostor. „Můžeme kdykoli přestat,“ řekl, jako by se hodně ovládal. „Stačí jen říct.“

Podívala jsem se na své ruce, pak na něj. Vstala jsem a sáhla po zipu svých šatů. Prsty se mi třásly. Přistoupil blíž a bez dotyku mé kůže mi zip stáhl. Šaty sklouzly na podlahu. Stála jsem tam v jednoduchém spodním prádle a styděla se.

Dech se mu zadrhl, když si prohlížel mé tělo. „Jsi božská,“ řekl, jako by myslel vážně každé slovo. „Nepotřebuješ nikomu nic dokazovat.“

Vydechla jsem vzduch, o kterém jsem ani nevěděla, že ho zadržuji. Pohyboval se s klidem, který jsem potřebovala, mluvil na mě v krátkých, vyrovnaných větách, které mi říkaly, že jsem v bezpečí a že mám věci pod kontrolou. Když mě políbil, nebylo to uspěchané. Čekal, jak odpovím. Když jsem tak učinila, prohloubil to, ale vždy mě nechal vést.

Sundal si oblečení, a když jsme si konečně nazí lehli, znovu se odmlčel. „Jsi si stále jistá?“

„Ano,“ řekla jsem, když jsem přejela prsty po jeho potetovaném těle. Na hrudi měl tetování vlka s liánami, které se táhly až na ramena a paže. Bůh si musel dát na čas, aby vytesal toto mistrovské dílo.

Vzal mou tvář do dlaní a políbil mě. Když se jeho rty setkaly s mými, svět jako by zmizel. Dech se mi zadrhl a srdce se mi rozbušilo, jak se mnou šířilo teplo. Jeho ústa se proti mým pohybovala zoufale a s hladem, ze kterého jsem se chvěla, jako by mě neměl nikdy dost. Přistihla jsem se, že mu v náručí taju a mé prsty se ho křečovitě drží. Chutnal sladce a omamně, takže jsem zapomněla na všechno kromě ohně mezi námi. Každá vteřina jeho polibku mě stahovala hlouběji do něj, až jsem už nevěděla, kde končím já a kde začíná on. Byla to čistá, stravující vášeň.

Sjel níž k mým prsům a tvrdě sál mé bradavky. Tělo mi hučelo tak intenzivní potřebou, až jsem zakňourala. „Jsi tak nádherná,“ zamumlal zbožně. Sestupoval níž a níž a políbil mě na pupík.

„Ach!“ zasténala jsem.

Sjel dolů k mému klínu a dlouze na něj zíral. A pak nad ním foukl horký vzduch a roztáhl mé pysky.