Bella

Seděla jsem u jídelního stolu a zírala na ranní noviny, jako by z nich ta fotka mohla vyskočit a ukázat na mě. Obličej té ženy sice rozmazali, ale broskvové šaty byly zřetelné. Prsty se mi sevřely na okraji papíru. Co když mě někdo pozná? Bylo to, jako bych měla na zádech namalovaný terč.

Odstrčila jsem noviny, jako by byly nakažlivé, a opřela si čelo o paže. Vydala jsem frustrované sténání.