Bella

Pomalu jsem postupovala po břehu jezírka a nevšímala si svých třesoucích se nohou. Jakmile jsem se k němu přiblížila, znovu mi vyhrkly slzy. Úleva mě zaplavila tak prudce, že se mi podlomila kolena. „Našla jsem tě,“ zašeptala jsem pohnutě.

Zíral na mě s tou vrčící maskou, ale jeho oči nebyly plné hněvu. Byl v nich strach. Jako by mi hrozilo, že se zraním, kdybych přišla jen o krok blíž. Sklo