Bella

Na vteřinu na mě Isla jen zírala, jako by nevěřila vlastním očím. Pak ze sebe vydala zvuk, který byl napůl smích a napůl vzlyk, a spěchala ke mně s radostí, která působila až dětinsky.

„Bello,“ řekla třesoucím se hlasem. „Ach, můj bože. Ty jsi tady.“

Než jsem stihla promluvit, pevně mě objala. Chvíli jsem stála bez pohnutí, pak jí objetí oplatila, vnímala její teplo a její rozechvělé ruce. Z