Pomáhat Troyovi v chůzi bylo jako vést velmi velké a velmi tvrdohlavé dítě. Ruku měl ovinutou kolem mých ramen a jeho kroky byly nejisté. Dveře jeho pokoje byly dokořán a jen jediný pohled dovnitř mě přiměl k povzdechu. Oblečení se válelo všude. Boty byly v jednom rohu. Jeho bunda byla z poloviny na židli a z poloviny na podlaze. Měla jsem silné nutkání to všechno zase uklidit, ale potlačila jsem