Harper

Alysa mě pomalu obcházela s ostrým pohledem. Ale její postoj byl uvolněný, jako by už teď byla znuděná.

Držela jsem ruce nahoře, našlapovala zlehka, kolena mírně pokrčená. Místo abych sledovala její výrazy, sledovala jsem její těžiště – boky, ramena, směr, kterým se přesouvala její váha. Problém byl v tom, že jsem neslyšela ani hlásku. A tak jsem se musela silně spoléhat na to, co vidím neb