Sharon

K smrti vyděšená jsem couvala, dokud mi záda nenarazila do zdi, která mě studila do ramen. Začala jsem hyperventilovat a ruce se mi třásly, když jsem si uvědomila, že jsem sama a byla jsem unesena. Nebyl tu nikdo, kdo by mi pomohl, nikdo by mě neuslyšel, i kdybych zkusila křičet.

V očích se mi nahromadily slzy. "Pomoc..." pokusila jsem se promluvit. Krk jsem měla rozedřený, jako bych vdechl