Seděl tam úhledný kruh toulavých koček. Každá se pyšnila jiným vzorem nebo barvou srsti. A přímo uprostřed, usazený na vrcholu kamene, trůnil Král Moureček s autoritativně vztyčenou tlapkou a do puntíku vypadal jako hostitel plnohodnotné kočičí rady.

Když si Král Moureček všiml Niny, chladně a důstojně přikývl. „Dokonalé načasování. Zrovna jsme o oběti mluvili.“

Jedna zrzavá kočka rychle ohlásila: