V hrůze vzhlédl a setkal se s párem jantarových očí, v nichž plál chladný, pomstychtivý hněv.

„Ty... Rysice?!“ Zorničky Šílené čepele se zúžily a mysl se mu zamotala, jak se do jeho vzpomínek vloupal dávno pohřbený obraz. Nemohl uvěřit tomu, co vidí.

Tato rysice vypadala přesně jako to mládě, které kdysi bez váhání zabil, jen aby si uvolnil cestu. Jenže teď už byla dospělá a upřeně ho probodávala