Srnčí hlavička se mu kývala ze strany na stranu jako u zběsilé figurky s pružnou hlavou a jeho pohled se měnil ze sebevědomého v naprosto ztracený.

Nakonec se srnec do svých úvah tak zamotal, že to vzdal a věnoval Nině přihlouplý, bezelstný úsměv.

Zakoktal: „Já – já si nevzpomněl.“

Nina zachytila jeho čistý, ale nechápavý pohled a nemohla se ubránit smíchu. Jemně mu promnula čelo. „Žádný strach, i