Po hodné chvíli outoň štíhlý konečně vykoukl ze své stromové dutiny, polovinu chlupatého tělíčka měl venku a na hrudi svíral obnošenou rukavici.

To malé stvoření vypadalo jako měkký, kulatý chomáč srsti.

Nina vzhlédla, potlačila úsměv a otevřela pod ním sáček na důkazy. „Pusť to přímo sem, mrňousi.“

Outoň zamrkal velkýma kulatýma očima a pak pomalu uvolnil tlapky. Rukavice úhledně dopadla do otevř