Krokodýl na místě spolkl svá slova a krk se mu viditelně scvrkl.

Zavrtěl ocasem ve vodě, najednou samý úsměv, jako by jeho dřívější drsné řeči byly jen mlha a klam.

Řekl: „Páni, měsíc tak jasně svítí a voda je tak průzračná! Vy lidičky jen pokračujte... Já tudy jen procházím, už taky mizím! Hned teď!“

Než to dořekl, rychle mrskl ocasem, vklouzl pod hladinu, prohnal se trávou a zmizel ve tmě mnohem