Kamera se přesunula na okraj tábora v deštném pralese.

Několik mladých pohraničníků se naklonilo blíž, tváře měli osmahlé od slunce a úsměvy zářivě bílé.

Bláto jim potřísnilo uniformy a za nimi ležely čerstvě vyložené bedny se zásobami. Divočáci usilovně ryli v zemi a hledali divoké plody k snědku.

Mladý voják, kterému bylo nejspíš sotva dvacet, se podrbal na hlavě a zamával do kamery. „Mami, tati