„Na co to proboha myslím?“ Althea pevně sevřela volant, prsty se jí chvěly zbytky odvahy, která se už začala rozplývat v lítost. Vzduch v autě ztěžkl, tlačil ji na hruď – jako by se jí vysmíval za troufalost, jakou právě projevila.

„Bože... musela jsem vypadat jako ženská, co úplně přišla o rozum,“ zamumlala, pak se předklonila a jemně se čelem opřela o volant. Možná by ta hanba ustoupila, kdyby s