Daven se posadil ke stolu poblíž kuchyně, zatímco se vzduchem pomalu šířila vůně tajícího sýra. Nespustil z ní oči – ani na okamžik. Sledoval Altheu, jak se pohybuje po kuchyni, rychle a přesně, jako by tam patřila. Každý pohyb byl plynulý, nenucený. Jako by to byl její prostor. Jako by v něm nacházela útěchu.

„Jsi docela zručná,“ řekl Daven a prolomil tak ticho.

Althea se ohlédla přes rameno a za