A možná... tomu dovolil uvěřit i sobě.

Dala mu všechno. Své teplo. Své tělo. Svou důvěru. Bez jediné podmínky. Ale když přišlo ráno a on otevřel oči – byla pryč. Ani stopa po ní po jeho boku. Žádné rozloučení. Jen ticho, které působilo hlasitěji než cokoliv, co kdy slyšel.

Neřekl to nahlas, ale ta prázdnota jím otřásla.

Byl do ní opravdu tak ztracený?

„Byla před včerejší nocí opravdu nedotčená?“ z