„Chybíš mi, mami,“ zašeptala hlasem, který byl sotva hlasitější než vítr, jenž se kolem ní prohnal. „Mrzí mě, že mi to trvalo tak dlouho, než jsem přišla.“

Za ní stála Lydia s deštníkem, kterým je chránila před rostoucím žárem slunce. Neustále pokukovala po hodinkách, ale neřekla nic. Věděla, že Althea tuto chvíli potřebuje. I kdyby mluvila jen k mlčícímu kameni.

„Udělala jsem všechno, o co jsi mě