Tvrdohlavý pohled v Joshových očích však vypovídal o něčem jiném, a vzápětí obrátil svůj prosebný zrak na Chrise – jako by ho němě žádal, aby mohl jen tentokrát strávit s Davenem ještě chvilku.

„Dobře, dobře,“ vzdal se Chris s povzdechem. Byl poražen. Na plné čáře. Tenhle Joshův výraz by dokázal obměkčit i kámen. „Nevadila by vám prosba mého synovce, že ne, pane Davene?“

„Vůbec ne.“ Daven naznačil