Tato slova Arsena zasáhla. Odhalila mu, do jaké míry se tato budova a všichni v ní stali Davenovou kotvou, tím jediným, co ho drželo před úplným zhroucením. Jako člověk, který mu byl nejblíže, Arsen dokázal vycítit to ostré bodnutí zrady, jež se stále zařezávalo do Davenovy hrudi – rány zasazené osobou, kterou miloval nejvíc.

„Pojďme to rychle ukončit. Něco shnilého by v nás nemělo zůstat hnisat,“