Místnost byla šerá, osvětlená pouze tlumenou září stolní lampy v rohu. Dlouhé stíny nábytku se táhly po stěnách a zahalovaly prostor do chladného, tísnivého ticha. Za vysokým, napůl zamlženým oknem se listí v pomalých spirálách snášelo k zemi, unášeno neklidným větrem. Zdálo se, jako by se i samotné roční období spiklo a halilo noc do ponurosti, jež zrcadlila muže sedícího v černém koženém křesle.