Auto s Altheou uhánělo po silnici a drželo se v závěsu za sanitkou před nimi. Oči měla upřené na blikající světla, ruce se jí v klíně křečovitě svíraly v zoufalé snaze zmírnit tu hlodavou úzkost – i když to bylo zbytečné. Zrak se jí mlžil slzami, které ne a ne ustat. Vedle ní se ji zaměstnanec hotelu marně snažil uklidnit.

„Nemůžeme jet rychleji?“ Althein hlas se zlomil, když si otírala mokré tvář