Obloha nad zahradou byla neskutečně jasná. Sluneční světlo prosvítalo skrz koruny stromů a rozptylovalo zlatavé obrazce přes okvětní lístky, jež se jemně pohupovaly ve vánku. Althea seděla na dřevěné lavičce, oblečená do prostých bílých šatů. Na srdci jí bylo lehko – cítila mír – takovým způsobem, jaký už tak dlouho nezažila.

„Krásné, že?“

Hlas vedle ní byl tichý, známý. Althea otočila hlavu a na