„Konečně!“ vykřikl někdo. Z jeho hlasu přímo kapalo uspokojení. Několik dalších mužů stojících opodál propuklo ve vítězoslavný smích.

Místnost byla temná, vlhká a těžce v ní zapáchal rezavějící kov. Uprostřed seděl shrbený zavalitý muž, který roloval na špinavém telefonu. Na rtech mu zahrál pomalý, spokojený úsměv, když si četl titulek oznamující smrt Kate Callisterové.

„A první brána k mé pomstě