Obě, Felicia i Kalina, přikývly. Opřely se jedna o druhou a to teplo... usadilo se v Altheině hrudi a ukotvilo ji.

„Zůstaňte, jak dlouho budete chtít,“ řekla Althea tiše. „Jsem ráda, že jste tu se mnou. Nemějte pocit, že byste byly na obtíž.“

Felicii se podařilo chabě pousmát. „Děkuju, ale ne. Musím se nejdřív postarat o pár věcí. Jsou tu maminčiny záležitosti, které musím dokončit.“

„Ach, má prav