„Jsme tady,“ řekla Lydia. Po celou tu dobu Althea – sedící vedle ní – nepromluvila ani slovo. Lydii to nevadilo. Ve chvílích, jako byla tato, ticho nebylo o vytváření odstupu. Bylo o poskytnutí prostoru k nalezení té nejlepší cesty vpřed.

„Ach… máš pravdu.“ Althea dlouze vydechla. „Ani jsem si to neuvědomila.“

Lydia se jen usmála. „Pojď, vystoupíme. Počasí je k nám dnes celkem vlídné.“ Vzala kytic