Eli nezbývalo nic jiného než přikývnout, i když tíha na hrudi byla téměř nesnesitelná.

Dál kráčely k davu – k tyčící se budově s proskleným průčelím – kde už byly zdvižené fotoaparáty, seřazené mikrofony a zářila ostrá světla, připravená zachytit cokoli, co se mělo vzápětí odehrát.

Tohle zjevně nebyla jen tak nějaká budova. Eli tu nikdy předtím nebyla. Ale vzpomněla si, že jednou o SunCity četla –