„Ach… to je taková úleva.“

Ta slova sklouzla Seleně ze rtů zlehka, jako by z ní právě spadlo těžké břemeno – a ne, jako by byla samotným okem bouře, která otřásla Eliným životem až do morku kostí. Dívka pomalu otočila hlavu. Od chvíle, co nastoupila do auta, zvolila mlčení; zády k oknu, za kterým se stále blýskaly fotoaparáty a ozývaly hlasy reportérů ponechaných venku.

Tolik z nich se stále snaži