Betonová místnost po skončení hovoru znovu utichla.

Reflektor nad Haroldovou hlavou stále neúprosně žhnul a vrhával ostré stíny na tvář už tak posetou modřinami. Jedna z jeho rukou zůstala připoutaná za kovovou židlí. V koutku úst mu ulpěla zaschlá krev a otok na jedné straně tváře se zhoršil.

Jediné, co z Haroldovy arogance zbylo, byla ostrost v jeho očích – upřených na jeho věznitele, jako by je