Za to, jak jí zářily oči. Za to štěstí, které měla tak jasně vepsané ve tváři.

„Vím, že se ti to líbí, že ano?“ zamumlal Cale a prsty zlehka přejel po Lydiině zardělé tváři.

Nepatrně našpulila rty. „Líbí... ale zní to, jako by tobě ne.“

„Nic jsem neřekl. Proč mě obviňuješ z věcí, které jsem nikdy nevyslovil?“

Lydia se rozhodla nehádat a raději dovolila, aby její tvář opanoval drobný úsměv. A poprv