Ozvalo se trojí zaklepání na dveře apartmá, tiché, ale dostatečně jasné, aby prořízlo napětí visící ve vzduchu. Na zlomek vteřiny se nikdo ani nepohnul. Bylo to, jako by se celá místnost naráz přestala nadechovat.

Lydia, stojící u stolu, se instinktivně otočila ke dveřím. Prsty svírala Naominu lahvičku s léky tak pevně, až jí zbělely klouby. Liu se pohnul jako první, tělo v pozoru, oči ostré jako