Jeho hlas byl klidný a vyrovnaný. Nebyl v něm znát žádný zjevný smutek. Žádná stopa přetrvávajícího žalu. Znělo to skoro tak neformálně, jako by komentoval počasí.

A to bylo kupodivu to, co Naomi překvapilo nejvíc. „To je mi líto.“

Josh se slabě usmál. „Tehdy jsem byl taky smutný.“

Naomi se na něj otočila. Josh dál upíral pohled na fotografii před sebou.

„Byl jsem tak smutný,“ pokračoval tiše, „že