„Aha, takhle. Už to chápu.“ Naomi se opřela. „Zdá se, že pochybuješ o tom, jestli se mi dá věřit.“

Ticho trvalo několik sekund. Pak se Chris náhle zasmál — opravdu se zasmál. Byl to ten druh smíchu, kvůli kterému po něm Naomi okamžitě střelila vražedným pohledem.

„Proč se směješ?“

„Propána.“ Chris si se smíchem promnul obličej. „Nečekal jsem, že to dovedeš až tak daleko.“

„To není poklona,“ řekla